POZOR, následující hodnocení je více než rok staré:
A.R. Autoškola v Břeclavi má tři instruktory:
1. pana Pavla Žabenského,
2. pana Stanislava Kelnera
3. a pana Petra Kostovčíka
* Kelner san *
První hodiny jsem měl s panem Kelnerem. Tento člověk je od přírody i z přesvědčení klidný a v pohodě a totéž klade na srdce svým svěřencům. Asi nejčastější slova, která jsem od něj slyšel, byla:
"V klidu, v pohodě, pomalu, vláčně, nic nemusíte udělat rychle."
Jízdy s ním byly příjemné. To ale neznamená, že by byl málo důsledný nebo příliš pomalý. Naopak. Po prvních deseti minutách, kdy jsem se na parkovišti naučil ovládat auto, mě hned nechal rozjet se s ruční brzdou do kopce. Při každé chybě mě upozornil a když jsem jednou za čas udělal nějakou hodně drsnou botu, tak mě sjel. :-) A pomohlo to, od té doby si pamatuju, že když v zrcátku vidím něčí blinkr, tak nepředjíždím.
Co mi na metodice páně Kelnera nesedělo, bylo, že vždycky dopředu napovídal, a to i při poslední jízdě. Myslím, že nebýt toho, víc by se rozvinula moje schopnost samostatně se v provozu rozhodovat.
* Žabenský san *
Pan Žabenský je tak trochu protipól pana Kelnera, co se metodiky výuky týče. Byl jsem mu dán napospas na třetí jízdě po třítýdenní pauze (viz Mongolsko). Co jsem vytkl panu Kelnerovi, pan Žabenský rozhodně nedělá: nenapoví ani ň. Za to když pochybíte v něčem, co máte podle jeho mínění dávno zvládat, dá vám to sežrat, až budete stříhat ušima.
Když jsem s ním jel poprvé, dost mě to vystresovalo. Nicméně musím říct, že mi to i dost přineslo. Jasná nevýhoda je, že jízda s ním není v příjemném duchu (nebo aspoň málo kdy). Je to trochu škoda, protože tím určitě trpí nejen žák, ale i on sám. Ale to není moje věc. Jasná výhoda, která to všechno vyváží, je, že se právě naučíte samostatnému rozhodování v provozu. Bez té nápovědy to totiž jinak nejde a než riskovat, že mě znova seřve, že jsem nedal přednost zprava, tak to radši pojedu pomalu a dám si pozor. :-)
* Kostovčík san *
S panem Kostovčíkem jsem toho moc nenajezdil -- jen dvě jízdy. Dá se říci, že jízdy s ním jsou podobné těm u pana Kelnera. Jen je takový... intuitivnější. Jak to myslím? Zkrátka spíš než že by věci explicitně vyjadřoval a vysvětloval, udělá gesto, které danou věc jasně řekne a je z toho znát, že má s autem jakési mimosmyslové spojení.
Co mě u něj taky upoutalo je, že je až nadstandardně slušný. Člověk z něho má pocit, že snad nikdy v životě neřekl "piča". :-) Další věc, kterou se podstatně odlišuje od pánů Kelnera a Žabenského, je, že má novější a silnější auto.
* Závěrečná zkouška *
Zkoušku jsem dělal u jistého komisaře jménem Václav Marouš. Hned první naše výměna byla relativně nepříjemná, protože jsem ho poprosil, jestli si ve zkušební místnosti mohu dát počítač do nabíječky (potřeboval jsem pracovat na cestě zpátky do Vídně), načež mi řekl, že nic nepotřebuju a že nesmím. Měl jsem pocit, že ho jako člověk vůbec nezajímám a že jsem tam jen na obtíž.
Tento dojem se potvrdil, když jsem začal vyplňovat políčka v programu, který sloužil jako test pro teoretickou část. Okřikl mě, že ještě nedal pokyn, přitom se ukázalo, že k ničemu takovému nebyl důvod, byla to bezúčelná buzerace. Stejně tak když jsem (po vyřčení pokynu) vyplňoval svoje číslo, a vstupní pole nereagovalo tak, jak jsem očekával, byl jsem pokárán, že nejednám podle pokynů. Živě se mi vybavila první třída základní školy, kde s námi bylo taktéž zacházeno ne jako s rovnocennými.
Musím však panu Maroušovi dát za vděk, že mě nechal projít z části konstrukce vozidel, kde jsem ani jednu ze dvou vylosovaných otázek nezodpověděl úplně a správně.
Při jízdě se opakovaly předchozí zkušenosti. Komisař jednal arogantně, když jsem pokládal otázku, významně po mně opakoval každou slovní vatu, kterou jsem použil, což mi přišlo hulvátské, ale nakonec mě přes několik chyb v mém výkonu nechal prospět.
* Co můžu poradit *
Za prvé si myslím, že A.R. Autoškola v Břeclavi je dobrá volba, a to navzdory všem negativům, která jsem zde vytkl. V Břeclavi se jezdí dobře, nehrozí tam mnoho nebezpečí, a přitom si projdete relativně hustým provozem a máte možnost se setkat s různými dopravními situacemi.
Pokud se pro ně rozhodnete, tak doporučuju každopádně začít u pana Kelnera nebo Kostovčíka a až budete mít pocit, že víte co a jak, tak si vzít pár jízd s panem Žabenským. Velká výhoda je, že si jízdy domlouváte přímo s instruktory, není tam žádná mezivrstva, takže je plně na vás, s kým kdy budete jezdit.
Především mám teď já pocit, že vím co a jak, a na silnici se s autem nebojím. Za to zde všem třem vyjadřuji svůj dík a přeji jim, ať se dobře daří.
P.S. Vozový park buďto nemají nebo jsem tam nebyl nebo nevím, co to je.
***
originální text zde: http://sixtease.livejournal.com/
vloženo: 8. října 2010
vložil: Oldřich Krůza, emailová adresa nezveřejněna
