Do autoškoly jsem šla na doporučení kamarádky, která, dle mého názoru, řídí velmi dobře a s autoškolou něměla špatnou zkušenost (shodou náhod je s panem Stejskalem v příbuzenském vzathu). Upozornila mě, že je pan Stejskal přísný, ale že naučí. Tento přístup mi byl sympatický, protože jsem za volat sedala nezkušená a jsem si vědoma, že řízení je náročná aktivita, která vyžaduje trénink.
Hodiny teorie mi přišly přínosné, prostředí bylo příjemné a pan Stejskal umí dopravní situace dobře popsat a vysvětlit. Zároveň tvoří obsah na svůj YT kanál, kde zveřejňuje videa přímo ze závěrečných zkoušek, která žákům pomáhají nastínit jejich průběh.
Po asi dvou týdnech od skončení teorie jsem měla první jízdu na cvičišti, která nebyla nijak problematická. V provozu už to ale začalo být dosti odlišné.
Pan Stejskal se neustále navážel do mladých řidičů, často mi při jízdách vyprávěl, jak jsme všichni neschopní a jak je naše generace marná. To se ještě vydržet dalo, ale následně se začal projevovat jeho velmi výbušný charakter. Při asi druhé jízdě v provozu jsem zachybovala a pan Stejskal začal bušit do palubní desky auta, což mě rozhodilo. Těchto výlevů měl hned několik a já jsem z autoškoly odcházela s brekem a v beznaději, že se řídit nikdy nenaučím a že jsem úplně k ničemu. Toto chování považuji za zcela neprofesionální, protože jako UČITel máte v první řadě UČIT a počítat s tím, že ne každému to půjde hned jak sedne za volant.
Ve třetině výcviku jsem požádala jsem o přestup k paní Štekrové, která s panem Stejskalem sdílí pracoviště v domění, že to tentokrát bude lepší. Paní Štekrová mě vzala znovu na cvičiště, aby mě seznámila se svým autem. Už od první chvíle jsem od paní Štekrové cítila určitou averzi vůči mé osobě, kterou jsem nechápala, vzhledem k tomu, že jsem vždy byla slušná a milá.
V průběhu jízd měla paní Štekrová velmi nevhodné a kousavé poznámky, že jsem si to měla rozmyslet a autoškolu začít dělat až mi bude dvacet, nebo že si posadí moje rodiče do zadu auta, aby viděli, že zbytečně vyhodili peníze. Před každou lekcí jsme seděly v autě a paní Štekrová mi kladla otázky týkající se provozu. Když jsem se zpletla, nebo odpověď nevěděla, ona koukala ven z okna a mlčela. Několikrát jsem paní Štekrovou požádala, aby mi řekla správnou odpověď na kladenou otázku, ale ona mě úplně ignorovala a přesunula se k otázce další. Něměla jsem tak prostor se poučit z vlastních chyb a tento přístup mě natolik demotivoval, že jsem naschál raději řekla že nevím, protože jsem to chtěla mít za sebou.
Paní Štekrová mi neustále připomínala, že jsem neschopná, za každou chybu v provozu jsem obdržela nevhodnou poznámku a byla jsem z celého procesu bez sebe, takže jsem dělala úplně zbytečné chyby. Nejvíce mě udivovalo, jak moc milá a hodná paní Štekrová dokázala být vůči komisařům, či jiným dospělím osobám v provozu, což ve mně vyvolávalo pocit, že mě paní Štekrová nebere vážně ani rovnocenně. Při jízdách jsem se snažila rozvíjet nějakou smysluplnou konverzaci, abych odlehčila pro mě velmi napjatou atmosféru, ale paní Štekrová vždy odsekla až na moment, kdy se mě začala naschál ptát jako co bych zrovna já chtěla studovat na VŠ, nebo jakou práci bych chtěla dělat, jako kdyby silně pochybovala o tom, že jsem chytrá a schopna se učit novým věcem.
Na konci výcviku mi bylo sděleno, že určitě nemůžu dělat záverečnou zkoušku, na kterou jsem se sama necítila dostatečně připravená, takže mi nezbývalo nic jiného než si doplatit doplňující jízdy. Měla jsem jich asi pět a pak jsem šla psát test. Paní Štekrová mi dala termín, který jsem změnila na jiný a když jsem si šla test na magistrát napsat, komisaři neměli moje údaje, protože tam můj papír paní Štekrová, skoro jako naschvál, nedonesla. Naštěstí přijel pan Stejskal, který mi papír donesl. Testy jsem napsala na 49/50, což věřím, že paní Štekrová nečekala.
V tuto chvíli jsem byla tak naštvaná, že jsem si našla autoškolu jinou a ihned po dopsání testu jsem požádala o přestup jinam. Při vyzvedávání dokumentů mi paní Štekrová neřekla ani slovo, jenom jsem podepsala papír a šla jsem pryč.
Nyní mám autoškolu úspěšně za sebou, přestoupila jsem k paní Křivánkové, která byla moc milá a vztřícná. Projela semnou vše co bylo potřeba a najednou jsem řídila v klidu, bez stresu a zbytečných chyb. Pochopila jsem, že způsob jakým se ke mně pan Stejskal a paní Štekrová chovali nebyl standartní a takto by to skutečně vypadat nemělo.
Tímto bych vás všechny chtěla vyzvat, ať se autoškole Stejskal a paní Štekrové vyhýbáte obloukem, protože tito lide nestojí za vaše nervy, čas ani peníze.
vloženo: 7. září 2026
vložil: Andrea Semotjuková, emailová adresa nezveřejněna
